Your manager smiles like a shark

Autor: Arvari
Žánr: Slashárna
Přístupnost: Ne, nic extra...
Postavy: Jann Wilde, Tommi Liimatainen
Shrnutí: "Takže, 'Your manager smiles like a shark', Wilde?"
Počet slov: 1261
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Poznámka 2: Pokud ho stihnu napsat, bude mít tenhle one-shot ještě pokračování. (Ehm, v překladu je to vlastně... two-shot). Měl by se tu objevit příští pátek. Pokud se neobjeví, tak, zcela překvapivě, bude někdy jindy. Ale pokusím se, aby se objevil...

Nesnáším tě, Tommi Liimatainene.
Přísahám, kdykoliv tě vidím, hrozně rád bych ti šlápnul do toho tvýho křivýho úsměvu. Nebo tě aspoň pořádně nakopnul do tý tvý zatracený manažerský prdele. Tak něco.
Každopádně něco kurevsky bolestivýho.
Nesnáším ten tvůj sebevědomej postoj, to, jak držíš hlavu, to, jak se občas ušklíbneš, když mluvíš, jsem alergickej na tvůj hlas a jen vidím ty tvoje přehnaně dlouhý a neudržovaný vlasy, chce se mi otočit se a vypadnout z místnosti, z příslušnýho baráku, nebo pokud možno rovnou Z MĚSTA.
Nenávidim tvoji povahu, ty zatracenej parchante, slavnej pane manažere, co si kdovíproč myslí, že muzice rozumí líp nežkdokoliv na světě, ty hnusnej a chamtivej sobče, ty... ty...
Chtěl jsem se tě zbavit, chtěl jsem od tebe zdrhnout, vypadnul jsem z tý tvý slavný nahrávací společnosi, vylítnul zpod tvejch manažerskejch křídel a šel do byznysu na vlastní pěst, jen abych s tebou nemusel jednat pokaždý, když něco potřebuju.
Nasral jsi mě, nehorázně jsi mě nasral, když ses tehdy rozhodnul, že nám sebereš prakticky slíbený turné, že podruhý s Negative ani omylem nepojedu, a když jsem otevřel hubu a chtěl protestoval, TY jsi byl ten ublíženej, ten, co má na krku nevděčnýho a přehnaně sebevědomýho umělce, nebo spíš... 'umělce'.
Věděl jsem, že když se neodstěhuju, budu tě potkávat. Tebe i ty tvý zatracený blonďatý bratříčky, co jsou ti čím dál podobnější, ať už vzhledem nebo povahou. Ale návrat do Riihimäki mě tehdy nelákal, a změnit naprosto působiště už vůbec ne, když v Tampere je krom tebe i hromada mejch přátel, a o ně fakt nechci přijít jen kvůli jednomu zasranýmu idiotovi.
I když dneska bych si fakt přál, abych se bejval přestěhoval. Do Oulu. Nebo možná někam do Španělska. Nebo rovnou třeba na Novej Zéland. To by mohlo bejt dost daleko. A přinejhorším zbejvá ještě celej širej vesmír.
Málem mě kleplo, když ses jen tak objevil u mejch dveří. V době, kdy jsi ještě podle všeho měl bejt ve svojí úžasný manažerský kanceláři, nebo na nějaký veledůležitý schůzce. Každopádně jsi měl pracovat, nebo se tak aspoň tvářit, ne stát přede mnou, vlasy na jedný straně spadající přes rameno, na tváři křivej úsměv a v očích pobavenej výraz.
"Můžu dál?" zeptal ses. "Myslím, že ty a já si musíme promluvit."
Ani nevím, proč jsem ustoupil ze dveří. Bylo by to přece tak snadný, přibouchnout ti je před nosem, při troše štěstí tě s nima ještě trochu praštit, vybodnout se na dotěrný klepání, co by určitě následovalo, a zapomenout na tebe. Ale já idiot tě musel pustit dál.
"Promluvit?" zeptal jsem se a pokusil se na obličeji vykouzlit něco jako sebevědomej výraz. "A o čem, pane manažere?"
"No, tak trochu... o tom," ušklíbl ses, zatímco sis zouval boty. "Něco se ke mně dostalo, Wilde."
"Dostalo?" ošil jsem se nervózně. "A co?"
"Ále. Zaslechl jsem úryvek z tvojí písničky. Tuším, že se jmenuje... Jello," řekl jsi hlasem tak medovým, že by přesladil dvoulitrovou konev čaje. "Takže, 'Your manager smiles like a shark', Wilde?"
"Co?" zasmál jsem se, i když můj mozek na mě ječel, ať se rozeběhnu do kuchyně, proskočím oknem a zdrhám někam pěkně daleko. "A co s tím jako?"
Nahodil jsi křivý úsměv a ukázal na něj prstem.
"Tohle?"
"CO?!" vyprskl jsem hraným smíchem. "Ale no tak. Ty si myslíš, že je to O TOBĚ?"
"A o kom jiným, Wilde?" pozvedl jsi obočí.
"O nikom!" rozhodil jsem rukama dřív, než mi došlo, jak kurevsky nervózně to bude vypadat. "O nikom, Tommi. Fakticky. Moje texty nikdy nic neznamenají, je to prostě jen pár věcí, co mě náhodně napadne, naprosto vymyšlený příběhy."
"Aha. Jasně. A čekáš, že ti to sežeru?"
"Proč bys neměl, Tommi?"
Zase jsi ukázal na ten svůj zatracenej zákeřnej úsměv.
"Protože TOHLE, Wilde!"
"Fakt myslíš, že si to s tebou někdo, KDOKOLIV spojí?" pozvedl jsem obočí.
"O tom songu mi řekl JONNE, kterej se k tomu dostal já nevím jak, ale pochopil to i ON!" zavrčel jsi. "Wilde, doufám, že si uvědomuješ, že by se to dalo brát jako poskvrnění mojí dobrý pověsti?"
"Ne, Tommi, to nedalo, jelikož to bys nějakou dobrou pověst nejdřív musel mít," ušklíbl jsem se. "Ale ty ji jaksi, no... nemáš. Tudíž není co poskvrňovat."
"Ach, jasně," frkl jsi. "Strašně legrační, Wilde. Vážně, úžasnej vtípek, co by URČITĚ naprosto nikoho nenapadl..."
Založil jsi ruce v bok. Znám tenhle výraz. Dokonale.
"Tak co chceš, Tommi?" zeptal jsem se, i když jsem nemusel, protože odpověď mi nemohla bejt jasnější, ani kdybych na ni svítil baterkou.
"Něco, Wilde, co mě přesvědčí, že tě nemám žalovat pro urážku na cti."
Tak jsem si tě prostě přitáhl k sobě a políbil tě.
Odvedl tě do ložnice.
Sundal ti oblečení a nechal tě, ať mi sundáš to moje.
Vytáhnul z nočního stolku lubrikant a kondom.
Nechal se rychle připravit.
A pak důkladně ošukat.
Divoce.
Vášnivě.
Nechal jsem se líbat a osahávat všude, kam jen tvoje rty nebo prsty dosáhly.
Přivedl jsi mě málem k šílenství, jak jsi naprosto cíleně oddaloval můj orgasmus, ty zatracenej parchante.
A pak, když jsme oba leželi zpocený a zadejchaný, když jsem prstama prohrabával ty tvoje dlouhý a neudržovaný vlasy a ty jsi mě jemně líbal na krk, jsem se prostě musel usmívat.
Zatraceně, Tommi, někdy si přeju, abys tohle konečně přestal dělat.
Vlastně jediný chvíle, kdy si to NEPŘEJU, jsou ty od prvního polibku do chvíle, kdy se zvedneš, natáhneš si kalhoty a zmizíš.
Když se za tebou dneska zavřely dveře, roztřískal jsem o ně mobil. Tak moc mě nasralo, že jsi to zase udělal.
ZASE, kurva, Liimatainene.
Do prdele, já přece vím, že by mi žádná žaloba nehrozila, stejně jako mi nikdy nehrozilo vypovězení smlouvy s Hype ani jiný věci, kterejma jsi mi v průběhu let vyhrožoval.
Znám tě.
Nejsi nějakej chlípnej manažer, co zneužívá toho, že jeho svěřenci po něčem extrémně toužej, a za splnění jejich přání požaduje, aby mu nastavili prdelku. Jsem si naprosto jistej tím, že s nikým jiným s branže jsi nikdy nedělal to, co se mnou.
I když naprosto nechápu, co vlastně my dva děláme, jasně.
Nevím, proč nemůžeš prostě přijít a říct, že mě chceš. Že chceš nezávaznej sex, žádný city, prostě jen pěknou šukačku a sbohem, uvidíme se zas za půl roku. Ne, ty si místo toho vždycky musíš najít důvod, proč bych s tebou ten sex mít měl.
Rajcuje tě to, nebo co?!
Přísahám, měl jsem chuť vyběhnout za tebou, vrazit ti pár facek a konečně na tebe zaječet to, co na tebe v duchu ječím už víc jak dva roky, to, ať se konečně laskavě rozhodneš a ať přestaneš dělat tohle, protože nám tím jen oběma ubližuješ.
Až na to, že...
Tobě to neubližuje. Ty jsi s tím zjevně naprosto spokojenej.
I když ty tvý kouzelně modrý oči dneska vypadaly divně, když jsi odcházel.
Ne, to se mi muselo jen zdát. Určitě.
Možná je důvod, proč nemůžeš přijít a jen říct, že chceš sex bez citů. Možná to víš. Nebo aspoň tušíš.
Kurva, vždyť jen úchyl by na to, co je mezi náma, přistoupil, kdyby k tomu druhýmu nic necejtil.
Chci tě nenávidět, Tommi, zatraceně.
Jenže nemůžu.
A za to, že nemůžu, nenávidím leda tak sebe.
Za to, že to jediný, co budu chtít udělat, až příště přijdeš, nebude kopnout tě do prdele a donutit ten křivej úsměv zmizet, ale padnout před tebou na kolena a škemrat, abys aspoň tentokrát neodcházel.
Protože já tě potřebuju.
Protože já...
Seru na to.
Na pár dní zmizím do Riihimäki...