Autor: Arvari
Žánr: slashárna
Přístupnost: jednou to vezmeme seriózně... PG-13, pravděpodobně
Postavy: Jann Wilde, Sir Christus
Shrnutí: "Myslel jsem, že tohle jsem jasně umístil na seznam témat, který o víkendu nebudeš zmiňovat."
Počet slov: 927
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Žánr: slashárna
Přístupnost: jednou to vezmeme seriózně... PG-13, pravděpodobně
Postavy: Jann Wilde, Sir Christus
Shrnutí: "Myslel jsem, že tohle jsem jasně umístil na seznam témat, který o víkendu nebudeš zmiňovat."
Počet slov: 927
Poznámka: Nic nevím, nikoho neznám, nikdy se nestalo, ačkoliv... Nikdy neříkej nikdy...
Vytáhlý
brunet se v předklonu opíral o parapet dokořán otevřeného okna a velmi
pomalu si vychutnával svou ranní cigaretu. Momentálně se zavřenýma očima
slastně natahoval do plic dým. Pak vydechl a nedopalek zamáčkl o dno
popelníku.
Napřímil se a otočil. Teď se o parapet pro změnu opřel zadkem. Do zátylku mu pražilo ranní slunce.
Natáhl se k malému červenému stolku a zvedl svůj taktéž červený hrnek na kávu.
Zavřel oči, usmál se a upil první doušek horké tmavé tekutiny.
Jeho ranní idylku narušil zvuk tříštěného skla.
Jann Wilde protočil panenky, avšak ani ho nenapadlo odlepit se od okna a hledat zdroj onoho hluku. Měl tušení, že onen zdroj už velmi brzy dorazí sám. A nepletl se.
Sotva o minutku později se dveře, které vedly z obývacího pokoje do kuchyně, otevřely a do místnosti vstoupil vysoký muž s rudými vlasy.
"Tak co jsi rozflákal?" zeptal se odevzdaně Jann.
"Tu skleničku s modrejma proužkama," zamumlal Christus, oči sklopené k zemi.
"Fajn, tý extra škoda není. Doufám, že to míníš uklidit."
"Janne, tohle nemá smysl."
"Co nemá smysl?" zamrkal Jann. "Uklízet střepy? Hele, já bych tu kuchyni ještě rád používal!"
"O střepech nemluvím..." zavrtěl Christus hlavou.
"Tak o čem?"
"Ehm... O nás?"
Jann mimoděk sevřel prsty ruky, ve které nedržel hrnek.
"Myslel jsem, že tohle jsem jasně umístil na seznam témat, který o víkendu nebudeš zmiňovat."
"Já vím, Janne," sklopil oči. "Promiň, já..."
"Zmlkni, Christusi."
"Promiň," pípl Christus.
Jann zavřel oči a v duchu napočítal do pěti. Pak počítání vzdal, jelikož mu došlo, že by se musel dostat aspoň ke stovce, aby se teď uklidnil. Takže se zase zadíval na Christuse.
"Tak fajn. Co konkrétně nemá cenu?" zeptal se a zase upil z hrnku s kávou. Teď už mu zdaleka tolik nechutnala.
"Tohle celý!" rozhodil Christus rukama. "Sakra, ty to nevidíš? Nehodíme se k sobě. Já se k tobě nehodím! Ty jsi tak dokonalej, máš krásnej byt, máš tu víceméně pořádek, máš tu spoustu jídla, věci ti fungujou, máš STYL, jsi hodnej, milej, talentovanej... A já..."
"Ty CO?" ušklíbl se Jann. "Kolik lidí tě miluje, Christusi?"
"Christusi," vzdychl kytarista. "A to je přesně ono. Ty lidi milujou CHRISTUSE, ne... Jukku..."
"Ách, ano. Christus je perfektní, Christus má styl, Christus božsky hraje na kytaru... A co je tak špatnýho na Jukkovi?"
"Chceš seznam?" kousl se Christus do rtu.
"Do toho," vyzval ho Jann.
"No, tak pro začátek jsem alkoholik a feťák."
"To máš za sebou, Chrisu."
"Kdykoliv do toho můžu zas spadnout," zamumlal Christus. "A i kdyby ne... Já fakt nejsem dobrej chlap pro vážnější vztah."
"Proč ne?" naklonil Jann hlavu.
"Jsem neorganizovanej-"
"Bordelář, chtěl jsi říct."
"Jo. Přesně tak," kývl smutně Christus. "Většina mejch vztahů ztroskotala na tom, že prostě zapomínám přijít tam, kam jsem přijít měl, nechám celej den mobil doma a někam jdu... Taky pořád něco rozbíjím, a zdaleka to nejsou jen skleničky. A když už nějakej vztah přežil všechno tohle, skončil kvůli tomu, že nejsem schopnej bejt někomu věrnej!"
"Jo, to je špatný, ale stejně-"
"Prostě pro tebe nejsem dost dobrej, Jannie! Nejsem dost dobrej pro většinu lidí, ale PRO TEBE především!"
"Jukko," oslovil ho Jann. "Myslíš, že bys mohl jít sem a postavit se přede mě?"
"Ehm..." ošil se Christus, ale udělal pár váhavých kroků vpřed. "Ano?"
"Do sluníčka, prosím," pobídl ho Jann.
"Proč, proboha?" zamrkal zmateně Christus, když se octnul ve slunečním světle.
"Nic. V pohodě. Jen jsem se chtěl přesvědčit, že se netřpytíš," ušklíbl se Jann.
"Proč bych se proboha měl třpytit?" vytřeštil Christus oči.
"No, lásko, jak jen ti to..."
"Ale FUJ," zašklebil se Christus. "To nemůžeš myslet vážně!"
"Tak o sobě pořád neprohlašuj, že pro mě nejsi dost dobrej," vzdychl Jann. "Je to furt ta samá písnička. Ale poslouchej, Jukko. Podívej se na mě! JÁ rozhoduju o tom, co pro mě je a není dobrý, jasno? A když už nic jinýho, TY dost dobrej jsi. A víš proč? Protože když máš STAROST o to, jestli pro mě jsi dost dobrej a bojíš se, že mi ublížíš, tak pro mě fakt JSI dost dobrej!"
"Tak tohle je nebetyčná pitomost, Jannie."
"Miluješ mě, Jukko?"
"Samozřejmě, Jannie..." usmál se opatrně Christus.
"Tak vidíš. Ty miluješ mě. Já tebe. To mi stačí. Já se s tvým nepořádkem a nešikovností a minulostí a nevěrama srovnám. Teda, ty nevěry by ses mohl pokusit kapku omezit, kdyby to nevadilo..."
"Ale já... Já prostě nejsem..."
Náhle se ozvalo křupnutí a na Christusovy nohy šplouchla teplá tekutina. Když se kytarista podíval dolů, uviděl na podlaze trosky Jannovy hrnečku na kávu. A když zase vzhlédl, zpěvák se široce zakřenil.
"Jsem já to ale nešika," pronesl klidně.
Christus zavrtěl hlavou, naklonil se a pevně Janna objal.
"Blbečku," zamumlal. "Tohle jsi nemusel. Byl to tvůj oblíbenej hrnek..."
"Tehdy byly čtyři v balení. Tohle byl teprve druhej," zašeptal Jann.
"Wildí, ty jsi přece exot..." zahihňal se Christus. "Fajn, miláčku. Takže jdem odklízet trosky hrnečku a skleničky?"
"Skleničku první. Potřebuju se dostat pod dřez pro hadr."
"Fajn. Skleničku první."
"Jukko!" zakňučel Jann, když Christus udělal pár kroků zpět a kávou politýma nohama stanul přímo na čistě bílém koberci.
"Co?" zamrkal Christus.
"Nic. Ježiš... Miluju tě," zasmál se Jann. "Ale vážně, Chrisu. Vždyť já bych se bez tebe vlastně unudil k smrti..."
Napřímil se a otočil. Teď se o parapet pro změnu opřel zadkem. Do zátylku mu pražilo ranní slunce.
Natáhl se k malému červenému stolku a zvedl svůj taktéž červený hrnek na kávu.
Zavřel oči, usmál se a upil první doušek horké tmavé tekutiny.
Jeho ranní idylku narušil zvuk tříštěného skla.
Jann Wilde protočil panenky, avšak ani ho nenapadlo odlepit se od okna a hledat zdroj onoho hluku. Měl tušení, že onen zdroj už velmi brzy dorazí sám. A nepletl se.
Sotva o minutku později se dveře, které vedly z obývacího pokoje do kuchyně, otevřely a do místnosti vstoupil vysoký muž s rudými vlasy.
"Tak co jsi rozflákal?" zeptal se odevzdaně Jann.
"Tu skleničku s modrejma proužkama," zamumlal Christus, oči sklopené k zemi.
"Fajn, tý extra škoda není. Doufám, že to míníš uklidit."
"Janne, tohle nemá smysl."
"Co nemá smysl?" zamrkal Jann. "Uklízet střepy? Hele, já bych tu kuchyni ještě rád používal!"
"O střepech nemluvím..." zavrtěl Christus hlavou.
"Tak o čem?"
"Ehm... O nás?"
Jann mimoděk sevřel prsty ruky, ve které nedržel hrnek.
"Myslel jsem, že tohle jsem jasně umístil na seznam témat, který o víkendu nebudeš zmiňovat."
"Já vím, Janne," sklopil oči. "Promiň, já..."
"Zmlkni, Christusi."
"Promiň," pípl Christus.
Jann zavřel oči a v duchu napočítal do pěti. Pak počítání vzdal, jelikož mu došlo, že by se musel dostat aspoň ke stovce, aby se teď uklidnil. Takže se zase zadíval na Christuse.
"Tak fajn. Co konkrétně nemá cenu?" zeptal se a zase upil z hrnku s kávou. Teď už mu zdaleka tolik nechutnala.
"Tohle celý!" rozhodil Christus rukama. "Sakra, ty to nevidíš? Nehodíme se k sobě. Já se k tobě nehodím! Ty jsi tak dokonalej, máš krásnej byt, máš tu víceméně pořádek, máš tu spoustu jídla, věci ti fungujou, máš STYL, jsi hodnej, milej, talentovanej... A já..."
"Ty CO?" ušklíbl se Jann. "Kolik lidí tě miluje, Christusi?"
"Christusi," vzdychl kytarista. "A to je přesně ono. Ty lidi milujou CHRISTUSE, ne... Jukku..."
"Ách, ano. Christus je perfektní, Christus má styl, Christus božsky hraje na kytaru... A co je tak špatnýho na Jukkovi?"
"Chceš seznam?" kousl se Christus do rtu.
"Do toho," vyzval ho Jann.
"No, tak pro začátek jsem alkoholik a feťák."
"To máš za sebou, Chrisu."
"Kdykoliv do toho můžu zas spadnout," zamumlal Christus. "A i kdyby ne... Já fakt nejsem dobrej chlap pro vážnější vztah."
"Proč ne?" naklonil Jann hlavu.
"Jsem neorganizovanej-"
"Bordelář, chtěl jsi říct."
"Jo. Přesně tak," kývl smutně Christus. "Většina mejch vztahů ztroskotala na tom, že prostě zapomínám přijít tam, kam jsem přijít měl, nechám celej den mobil doma a někam jdu... Taky pořád něco rozbíjím, a zdaleka to nejsou jen skleničky. A když už nějakej vztah přežil všechno tohle, skončil kvůli tomu, že nejsem schopnej bejt někomu věrnej!"
"Jo, to je špatný, ale stejně-"
"Prostě pro tebe nejsem dost dobrej, Jannie! Nejsem dost dobrej pro většinu lidí, ale PRO TEBE především!"
"Jukko," oslovil ho Jann. "Myslíš, že bys mohl jít sem a postavit se přede mě?"
"Ehm..." ošil se Christus, ale udělal pár váhavých kroků vpřed. "Ano?"
"Do sluníčka, prosím," pobídl ho Jann.
"Proč, proboha?" zamrkal zmateně Christus, když se octnul ve slunečním světle.
"Nic. V pohodě. Jen jsem se chtěl přesvědčit, že se netřpytíš," ušklíbl se Jann.
"Proč bych se proboha měl třpytit?" vytřeštil Christus oči.
"No, lásko, jak jen ti to..."
"Ale FUJ," zašklebil se Christus. "To nemůžeš myslet vážně!"
"Tak o sobě pořád neprohlašuj, že pro mě nejsi dost dobrej," vzdychl Jann. "Je to furt ta samá písnička. Ale poslouchej, Jukko. Podívej se na mě! JÁ rozhoduju o tom, co pro mě je a není dobrý, jasno? A když už nic jinýho, TY dost dobrej jsi. A víš proč? Protože když máš STAROST o to, jestli pro mě jsi dost dobrej a bojíš se, že mi ublížíš, tak pro mě fakt JSI dost dobrej!"
"Tak tohle je nebetyčná pitomost, Jannie."
"Miluješ mě, Jukko?"
"Samozřejmě, Jannie..." usmál se opatrně Christus.
"Tak vidíš. Ty miluješ mě. Já tebe. To mi stačí. Já se s tvým nepořádkem a nešikovností a minulostí a nevěrama srovnám. Teda, ty nevěry by ses mohl pokusit kapku omezit, kdyby to nevadilo..."
"Ale já... Já prostě nejsem..."
Náhle se ozvalo křupnutí a na Christusovy nohy šplouchla teplá tekutina. Když se kytarista podíval dolů, uviděl na podlaze trosky Jannovy hrnečku na kávu. A když zase vzhlédl, zpěvák se široce zakřenil.
"Jsem já to ale nešika," pronesl klidně.
Christus zavrtěl hlavou, naklonil se a pevně Janna objal.
"Blbečku," zamumlal. "Tohle jsi nemusel. Byl to tvůj oblíbenej hrnek..."
"Tehdy byly čtyři v balení. Tohle byl teprve druhej," zašeptal Jann.
"Wildí, ty jsi přece exot..." zahihňal se Christus. "Fajn, miláčku. Takže jdem odklízet trosky hrnečku a skleničky?"
"Skleničku první. Potřebuju se dostat pod dřez pro hadr."
"Fajn. Skleničku první."
"Jukko!" zakňučel Jann, když Christus udělal pár kroků zpět a kávou politýma nohama stanul přímo na čistě bílém koberci.
"Co?" zamrkal Christus.
"Nic. Ježiš... Miluju tě," zasmál se Jann. "Ale vážně, Chrisu. Vždyť já bych se bez tebe vlastně unudil k smrti..."
Žádné komentáře:
Okomentovat