Pětatřicet

Ještě to stíhám. Ještě to stíhám. Dokonce i podle finskýho času to stíhám! Tak, vážně, kterej náš milovanej kytarista (a která půlka J/J párečku) má dneska narozeniny, no?

Počet slov: 544

„Juhano Jakonene, tohle myslíš vážně?!“
„Co jako?“
„Tohle... Tohle! Bože můj. Ty jsi musel zešílet!“
„Jukko, je to jen dort.“
„Ano, přesně tak, je to DORT!“
„Naprosto obyčejnej dort, podotýkám.“
„Jasně. Obyčejnej. Jen se svíčkama, co by mohly podpálit byt.“
„Kdybys nepřeháněl, Jukkísku.“
„Já nepřeháním, JUHÍSKU.“
„Je jich tam jenom pěta-“
„Neříkej to číslo!“
„PĚTATŘICET.“
„Nechceš mě rovnou zabít?“
„Ale no tak. Není to tak hrozný číslo.“
„Tobě se to řekne. Ještě jsi ho nedosáhl!“
„No, to ne. Ale pokud si vzpomínáš, už před nějakou dobou mě dostihla třicítka, takže-“
„Bože, co bych dal za to, aby mě dostihla TŘICÍTKA!“
„Obávám se, že ty už míříš spíš ke čtyřicítce.“
„!!!“
„Promiň. Já si prostě nemohl pomoct.“
„To vidím, že nemohl. JUHANO-“
„No tak, už jsem se přece omluvil.“
„Myslíš, že omluva stačí? Tak to teda ne, chlapečku. Abys věděl, ublížil jsi mi. Zranil jsi moje city. Moje srdce krvácí, když-“
„Pětatřicet, ale dramatickej jako v pětadvaceti, lásko moje.“
„NEDĚLEJ TO!“
„???“
„Nepřipomínej mi, že mi někdy v životě bylo pětadvacet!“
„Ehm, nechci ti do toho kecat, pusinko, ale je vcelku logický, že když je ti-“
„Ty se v tom prostě vyžíváš, co?“
„No... Možná malinko.“
„Ale to není vůbec vtipný. Pětatřicet! Ty nechápeš, co to znamená, co? Jsem STAREJ. Starej, ošklivej, nepřitažlivej-“
„Lásko, ujišťuji tě, že ani jedno z toho nejsi.“
„NE?!“
„Ne. Starej budeš nejdřív tak v padesáti. Ošklivej nebudeš nikdy. Protože i když se na tom tvým obličejíku už sem tam objeví nějaká vráska-“
„Cože, vráska? KDE?!“
„Jukko Kristiane Mikkonene, já se snažím bejt ROMANTICKEJ, pokud ti to nevadí!“
„Vadí, pokud do toho taháš moje vrásky!“
„Ale já se jen snažil říct, že i přes ně jsi pořád stejně perfektní. Stejně stylovej, stejně sexy, možná ne tak zoufale rozkošnej, ale rozhodně pořád překrásnej. Jsi SIR CHRISTUS, proboha. Možná jsi starší oficiálně, ale ve skutečnosti jsi jeden z mála finskejch muzikantů, co naprosto nestárnou.“
„Ach, Juhísku, ty jsi tak... tak...“
„Romantickej?“
„Ano. Úžasnej. Rozkošnej. A... A... Já tě tak miluju...“
„Správně. A už jsi pochopil, že pětatřicítka není nic, čeho by ses měl bát?“
„...“
„Jukko?“
„Počkej, až bude pětatřicet tobě, prdelko. Budu tě muset držet, abys neskočil z okna.“
„Bez obav. Já totiž nejsem sebestředná drama queen posedlá svým zevnějškem, víme?“
„To jako že ta drama queen jsem JÁ?“
„Ehm... Ano?“
„Ach, Juhí. Jsi vážně úžasně romantickej.“
„Lásko, ty začínáš nějak blbě slyšet. Já říkal-“
„Já vím, co jsi říkal. Je to romantický.“
„Asi se radši nebudu ptát proč.“
„Neptej. Ach, Juho. Musí ti bejt tolik, co je mně, abys pochopil, jak důležitý je mít někoho, kdo tě miluje se všema tvejma vadama na kráse...“
„Jukko?“
„Hm?“
„Pokud bleskem nesfoukneš ty svíčky, roztaje ti na dortu krém.“
„Tak jsi jich tam neměl dávat pětatřicet!“
„Foukej a nemel. A nezapomeň si něco přát. Třeba stroj času. Krém proti vráskám.“
„Těžkou palici, kterou tě praštím.“
„Třeba.“
„No, tak... Fajn. Bezva. Pětatřicet. Přeju si...“